Tuším, co byste mi odpověděli, kdybych se vás zeptal, zda byste pro někoho byli ochotni pracovat zadarmo. Slušnější z vás by mě zdvořile odmítli a ti méně slušní by třeba naznačili, abych si zaměstnání, za které nenabízím mzdu, strčil někam do nelichotivých partií lidského těla.Práce se zkrátka vykonává proto, aby za ni dostal člověk peníze. A musí tomu tak být, protože peníze jsou pro lidský život nezbytné a jinde než v práci je člověk až na výjimky nezíská. Takže chce-li někdo zaměstnance sehnat, musí jim v první řadě nabídnout dostatečné finanční ohodnocení.A takovou nabídkou to pochopitelně ještě nekončí. Odměna, která za určitou práci člověku náleží, totiž musí být akceptovaná oběma stranami, tedy jak zaměstnavatelem, který ji poskytuje, tak i zaměstnancem, který se s ní má spokojit.Ovšem takový konsenzus není zase až tak docela snadný. Protože zaměstnavatel tomu, kdo se u něj o práci uchází, obvykle nabídne určitou hrubou mzdu. A než na ni zájemce o práci kývne, měl by vědět, co pro něj taková hrubá mzda v praxi znamená. Protože hrubá mzda není to, co člověk za odvedenou práci skutečně dostane. Je to částka, kterou pro něj zaměstnavatel vyčlení, kterou poskytne z firemních příjmů. A aby člověk věděl, jakou část z této hrubé mzdy skutečně dostane, je nezbytné provést přepočet hrubé mzdy na mzdu čistou. A mezi těmito dvěma mzdami může být nejednou i skutečně citelný rozdíl. Protože se z hrubé mzdy musí ještě odečíst přinejmenším daň z příjmu a zdravotní a sociální pojištění, o což se částka, která bude nakonec zaměstnanci vyplacena, snižuje. A to se nedá obejít, to se dá nanejvýš poněkud zkorigovat tím, že se uplatní některé ze slev na zmíněné dani, má-li na ně tedy dotyčný zaměstnanec nárok.A tak by si měl zaměstnanec určitě nabízenou hrubou mzdu přepočítat na mzdu čistou. Aby věděl, kolik opravdu dostane, a nebyl nakonec zklamaný.
