Jak už jednou napsal Ludwig von Mises, narozen v roce 1881. Stal je jedním z nejvýznamnějších obhájců rakouské ekonomické školy. Rakouská škola je postavena na významu jednání jednotlivců. A jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které jednotlivcec dělá je, jak utrácí své peníze.
 
 
V jedné z jeho nejvýznamnějších knih ,,Theory of Money and Credit“ je zaznamenáno:
 
,,Subjektivní ocenění, které je základem veškeré ekonomické činnosti, zajišťuje pouze komodity podle jejich významu, což nemění tento význam. A ekonomická aktivita nemá žádný jiný základ, než hodnoty vytvořené jednotlivci. Výměna se uskuteční, pokud jsou dvě komoditní jednotky umístěny v jiném pořadí na hodnotových stupnicích dvou různých osob. Na trhu budou výměny pokračovat, dokud nebude možné vzájemné odevzdání komodit mezi dvěma jednotlivci. Je tedy nutné, aby to vyústilo v situaci, kdy každý z jednotlivců získal komodity ve vyšší hodnotové vazbě, než ty, které byly odevzdány.“
 
 
Na další straně je také napsáno:
 
,,Proces, kterým se vzájemně propojuje nabídka a poptávka, dokud není stanovena rovnováha a obojí se nedostane do kvantitativní a kvalitativní shody, je hybnou silou trhu. Nabídka a poptávka jsou však pouze vazby v řetězci jevů, z nichž jeden má na trhu viditelný projev, zatímco druhý je ukotven v lidské mysli. Intenzita, s jakou se vyjadřuje nabídka a poptávka, a následně i úroveň směnného poměru, při čemž se obojí shoduje, závisí na subjektivním oceňování jednotlivců.“
 
 
Finanční kolotoč
 
Hlavním důvodem je, že nemyslíme na předpokládanou objektivní povahu peněz nebo na množství měřené v dolarech a centech. Vše je postaveno na subjektivní nadaci. Zamyslete se více nad výměnami, které tyto dolary a centy zprostředkovávají. Přemýšlejme o tom, co se vyrábí a co spotřebuje. Odstraňme rozptýlení peněz a máme mnohem větší pravděpodobnost, že odhalíme nejzajímavější ekonomické skutečnosti, které určují bohatství jednotlivců, společností, zemí i světa.