Zeolit je velmi zvláštní nerost, jehož původ hledejme v období druhohor, kdy na Zemi probíhala bouřlivá sopečná činnost. Vznikl stlačováním vrstev sedimentů tzv. aluminosilikátů, které na zemský povrch dopadaly v podobě prachu a sopečného popela. Dnes jej využíváme v mnoha oborech lidské činnosti a jedním z nich je filtrace vody v bazénech.
Čistota vody v bazénu
Filtrační procedura je základní předpoklad pro zajištění potřebné kvality vodní náplně všech umělých nádrží určených pro koupání. Od první chvíle po napuštění vodního rezervoáru se začnou uvnitř množit stovky drobných organismů, pro něž představuje vhodné životní prostředí. V přírodě si většina vodních toků a ploch vypomáhá samočisticím procesem v symbióze vodních rostlin a živočichů, ale u umělých nádrží, zvláště malých rozměrů, je vytvoření přirozeného biotopu prakticky vyloučeno.
Musí nastoupit bazénová chemie a spolupracovat ruku v ruce s filtrací. Ta bývá obvykle vyplněna křemičitým pískem, v němž se zachytí větší mechanické nečistoty, a zbytek práce musí odvést desinfekční chemikálie. Jde zejména o dusíkaté látky, které jsou vhodnou potravou pro řasy, sinice a bakterie a pro tyto účely se používají chlorové tablety, algicidní přípravky apod.
Jde to však vyřešit i jinak
Namísto křemičitého písku lze do filtračního boxu vložit zeolit do filtrace. Odvede stejnou práci jako písek a ještě něco navíc. Má obrovskou schopnost absorpce nečistot vzhledem ke své pórovité struktuře, uvnitř minerálu se nachází velké množství drobných dutinek, jejichž plocha by u malé hrsti kamene pokryla fotbalový stadion.
To ale není vše, jeho další vlastností je schopnost iontové výměny. V průběhu tohoto procesu zeolit doslova vychytává z vody toxiny jako je amoniak, oxidy síry a dusíku, soli kyselin, např. dusičnany a dusitany a mnoho dalších nežádoucích sloučenin. Do vody naopak uvolňuje vápník, sodík a hořčík, což jsou důležité prvky pro udržení stability pH. Máme tu tedy dvě funkce v jedné, díky nim se významně snižují náklady na bazénovou chemii a šetří životní prostředí.